Už jste ochutnali Paris Brest, tartaletku, Pavlova dort nebo některý jiný z vyhlášených dezertů Bistrotéky Valachy? Sladkosti, které návštěvníkům servíruje tento nový gastronomický podnik na Obchodním domě, doslova rozvířily poklidnou hladinu cukrářství ve Zlíně. Za vším sladkým – od „obyčejných“ závinů až po kreativní francouzské dezerty - stojí 27letá šéfcukrářka Tamara Adamčíková. Dezerty od jejího týmu nenechávají chladným žádného náročného gurmána a sklízejí nadšené ohlasy. „Začátky ale byly těžké,“ přiznává cukrářka. „Naše dezerty vypadaly jinak, navíc stály víc, než bylo ve Zlíně zvykem. Kvalitní suroviny a poctivá ruční práce ale mají svou cenu, za níž si stojím. Doba se ale mění, na poctivé řemeslo lidi slyší čím dál víc. I proto nás to všechny tak baví,“ říká 27letá Tamara Adamčíková. Pochází z východního Slovenska, na Moravě se ocitla díky škole a Zlín jí učaroval. „Je úplně jiný než další města. Zlín je moje srdcovka,“ říká.
Důležité je mít kolem sebe lidi, kteří vás podporují. Mým největším vzorem je babička, která byla v rodině nejlepší kuchařkou a široko daleko vyhlášenou cukrářkou. V kuchyni mi všechno ukazovala a nechávala mě, ať si to sama zkouším. Sice na to padlo hodně surovin, ale tvrdila, že jinak se to nenaučím, a měla pravdu. Dnes mě sice babička naoko lituje, že se kvůli této profesi „trápím“ - vstávám brzo ráno a v budoucnu mě budou bolet ruce stejně jako ji, ale nakonec mi vždy řekne, abych ji neposlouchala. Hlavní je, že mě to baví.
Šla jsem u nás na Slovensku hotelovou akademii, pak v Česku na výšku na obor technologie řízení v gastronomii. To ale bylo víc teorie než praxe, takže jsem těsně před bakalářskou zkouškou odešla a vrhla se naplno do práce. Už jsem mezitím začala pracovat pro cateringovou firmu, pekla na zakázku, pak jsem chvíli pracovala jako cukrářka v hotelu na Vsetínsku a v té době se dozvěděla o vznikající Bistrotéce. S šéfkuchařem jsme si padli do noty stejným pohledem na kvalitu surovin a řemesla, dal mi volné ruce a důvěru a za to jsem velmi vděčná. Tady můžu realizovat cukrařinu přesně podle svého gusta.
Kvalitní suroviny a poctivá ruční práce. Polotovary, náhražky a máslo za studena jsou u nás zakázané. Snažíme se stále objevovat něco nového, hledat nové chutě, pracovat na designu výrobků. Těší mě, že i hosté říkají, že se naše dezerty vymykají klasické představě o cukrářství.
Snažíme se jít svou vlastní cestou, s vlastními nápady. Pro mě je největší inspirací instagram a pinterest. Dívám na fotky, přemýšlím, jak to ti cukráři asi udělali, zkouším a hledám svou vlastní cestu.
Zásobujeme v Bistrotéce tři různé provozy a pro každý pečeme jinak. Začínáme každý den v 5 hodin, aby v 7 hodin bylo vše připraveno pro první hosty. Pekařský pult v přízemí, který otevírá jako první, to je styl „domácího pečení“ – různé záviny, buchty, koblihy, připravované poctivě a nešizeně, prostě tak, jak si člověk chce připravit doma sám pro sebe. Kavárna je zaměřená na klasické dorty a dezerty vhodné ke kávě. Na přání hostů sortiment měníme, přidali jsme věnečky nebo bezlepkový čokoládový dezert, ty jsou number one. A v restauraci pak najdete ty nejsložitější dezerty ve francouzském stylu.
Je to otázka i několika dnů. Navařit krémy, napéct korpusy, nechat uležet, protože uležené to chutná líp... I zdobení a barevné doladění trvá nějaký čas. Který dezert je úplně nejtěžší? Makronky, to je opravdu boj. Pro mě je výzvou i čokoláda. Miluji ji a zároveň nenávidím, hodně těžko se s ní pracuje, je nevyzpytatelná. A také mám ráda práci s kynutým těstem, to je srdcovka.
Přítel má rád sladké, pro něj peču a ráda. Ale sama na sladké nemívám chuť. Pokud ano, koupím si v obchodě čokoládu.
Na instagramu prezentujete dezerty vašeho týmu na profilu Cukrouši z Bistrotéky. Na co nového se tedy od „Cukroušů“ můžeme těšit v nejbližší době?
Momentálně jsme v týmu Cukroušů tři, mám tu ještě dvě šikovné cukrářky Kristýnu Levovou a Vendulu Kocurkovou. A pomalu už plánujeme Vánoce (smích). Těšte na naše vánoční cukroví a pečivo. Vendula se v předchozím zaměstnání intenzívně věnovala vánočkám, takže ladíme jednu speciální „vymazlenou“ na zimu. Také se pouštíme do větších věcí jako svatební dorty, sweet bary, cateringy. A mě čekají už brzy první kurzy ve škole vaření v Bistrotéce Valachy. Možnost předávat zkušenosti dál byl můj sen, takže už se těším na první akce.