Rozhovor s lektorkou Školy vaření - Martinou Kynstlerovou

Ve Škole vaření v Bistrotéce Valachy máte již nyní vypsány termíny na kurzy vánočního cukroví, neobyčejných zákusků, croissantů a čokoládových pralinek. Chystáte i další témata?
Ano ano, zatím mám tyto kurzy. A věřila byste tomu, že ze 6 vypsaných termínů vánočního pečení je již 5 vyprodaných? Neskutečné. Jsem překvapená a strašně ráda. Víte, já jsem ráda mezi lidmi, kurzy mě baví a sejít se před Vánocemi s lidmi se stejnou vášní pro pečení, je úžasné. Ještě plánuji kurz na croissanty, ale ten je zatím ve fázi příprav a plánování. Je to časově velmi náročné.

Již máte s kurzy zkušenosti i z jiných spoluprací. Býváte před nimi nervózní, těšíte se anebo prožíváte i jiné emoce?
Ano, kurzy jsem měla například v Praze. Cestování do Prahy ale pro mě bylo během těhotenství už náročnější, a tak jsem musela spolupráce ukončit. 
Nervózní jsem vždycky! Takový ten pocit očekávání, kdo přijde, jestli bude mít dobrou náladu, jestli bude legrace. Bojím se vždy, ale zároveň se neuvěřitelně těším na každého a jak velký kopec švandy si užijeme. Zatím jsem měla vždy velmi milé a veselé účastníky a doufám, že to tak bude i nadále. Přála bych si, aby si lidé kurz užili, odcházeli spokojení a těšili se na další setkání nejen se mnou, ale i s ostatními lektory. 

Jak se vůbec emoce propisují do vašeho pečení? 
Popravdě jsem nad tím moc nepřemýšlela. Ale obecně platí, že pokud máme náladu pod psa, ruce pryč od kuchyně. Poslední dobou péct musím, protože od května dodávám 2× týdně zákusky do místní pražírny. Pociťuji, že by to asi chtělo menší změnu. Poslední dny mám čím dál méně času a přála bych si, aby den měl více než 24 hodin. Spíše je to tím, že už přece jen nemám doma malé miminko, které hezky spinká v kočárku XX hodin denně, ale už jen pár minut. Někdy mám nápady, které musím okamžitě uskutečnit a hned vím co budu péct. Jindy zas prostě nemám den a sáhnu po klasice. 

Kde vy sama jste čerpala inspiraci pro své pečení? Navštěvovala jste také kurzy nebo stáže?
Inspiraci čerpám různě, ale jsem samouk. Nikdy jsem nebyla na žádném kurzu ani na stáži. Na vše si chci přijít sama. A tak koumám a koumám a bádám.

Jste v kontaktu i s dalšími soutěžícími z Peče celá země anebo s porotci? Jste si navzájem inspirací? 
Víte jednou mi jedna osoba řekla… Marti, vítěz je na všechno sám. A já musím souhlasit. Jsme tak nějak všichni po celé ČR a nejblíže mám k Markétce, protože je z Ostravy. Ale nedávno jsme se viděli i s Verunkou, Zdendou a Markétkou (další soutěžící, pozn.red.) a nechyběla ani porotkyně Míša Landová. Bylo to velmi milé setkání a jsem strašně moc ráda, že jsme se viděli po tak dlouhé době. 

Budete sledovat třetí řadu soutěže?
Pokud budu časové stíhat a vybojuji doma ovladač, určitě se ráda podívám a „vrátím se zpět na místo činu“.
 

Je pro Vás jednoduché skloubit rodinu, přípravu kurzů a účast na nich?
Určitě, vzhledem k tomu, že vybíráme termíny, které jsem schopna skloubit s manželovým zaměstnáním, není to úplně složité. Ale asi bychom se měli zeptat i manžela, jak to vidí on. Příprava kurzů je samozřejmě časově náročnější, ale jde to. Všechno jde, když se chce…

Plánujete se po mateřské vracet zpět do svého zaměstnání na úřadu práce nebo již plánujete realizovat svůj sen o malé cukrárně?
Sen o cukrárně je stále ve hře, ale jsou na řadě jiné věci. Snít je krásná věc, ale někdy je lepší stát pevnou nohou na zemi a nelítat v oblacích. Všechno má svůj čas. V současné době pracuji i na jiném projektu, na vlastní značce sexy prádla pro boubelky. Ráda bych měla také prodejnu, popřípadě e-shop s cukrářskými surovinami v Přerově, na tom také pracuji. Zároveň své zaměstnání mám nesmírně ráda. Kontakt s lidmi je pro mě velmi důležitý a ráda bych si své aktivity všechny ponechala a skloubila s rodinou a se zaměstnáním. Uvidíme, jak vše nakonec dopadne. 

Jak často si „jen tak zapečete“ doma pro sebe a rodinu?
Tak to asi každý den. Nepracuji podle receptů, to opravdu výjimečně. Ráda vymýšlím nové věci, takže jsem v kuchyni často. 

Udělala jste si v poslední době „radost“ v podobě nějakého nového pomocníka do kuchyně?
Radost určitě ne. Spíše tekly slzy. Za poslední rok jsem odrovnala dva kuchyňské roboty, ale já za to vážně nemůžu. Spíše místo pomocníků, jsou to různé formy na dezerty. Ale v nejbližší době bych si ráda pořídila novou troubu do domácnosti. Vzhledem k tomu, že provozovnu mám sdílenou formou v restauraci, o profi vybavení není nouze.

Kdyby se Vám teď ohlásila nečekaná návštěva, máte doma mouku, máslo, cukr, vejce, čokoládu a nivu, co vás napadne jako první, že připravíte na stůl?
Popravdě, poslední čtyři dny jsem na pečení ani nesáhla, zdravotní stav syna mi to neumožnil. Mám tak nějak i mozek mimo pečící provoz. Ale ochladilo se, tak to bych šla do pralinek. Ale zas je tam ta niva, no Vy mi dáváte. Teoreticky i krekry s nivou.

Podělíte se s námi o recept na nějakou dobrotu na vánoční nebo silvestrovský stůl? 
Moc ráda, je to recept na Škvarkové rohlíčky s nivou. Jde o jednu z dobrot z mojí první kuchařky Sladce, slaně, boubelatě. 

---

Postup:

• Do mísy nasypeme mouku, uděláme důlek, nadrobíme kvasnice, přidáme cukr, zalijeme pivem pokojové teploty a dáme na teplé místo, dokud nevzejde kvásek. Následně přidáme zbytek surovin – škvarky, sádlo, kmín drcený, kmín celý a tymián a hnětačem vymícháme hladké těsto. Necháme kynout cca 1 hodinu na teplém místě. 
• Vykynuté těsto rozválíme do kulatého tvaru a rozkrájíme na výseče. Na každou výseč vložíme zelí a zamotáme do tvaru rohlíčku. Vložíme na plech a necháme kynout. Po vykynutí potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme nastrouhanou nivou. Pečeme při 180 oC. 
• Tip: Pokud nám zbydou škvarky, můžeme přidat i dovnitř rohlíčku.